Sedí na své zahradě. Dívá se kolem sebe. Pozoruje květiny, stromy, ptáky na nebi. Myšlenky se mu pomalu začínají rozbíhat. Přemýšlí o svém životě.
„Co jsem všechno nestihl… Tolik příležitostí jsem nechal utéct. Kdybych tehdy udělal něco jinak, mohl jsem být dnes jinde. Ale teď už je pozdě. Už to nedoženu. Změnit se? Proč? Stejně by to bylo těžké, nejspíš by se to ani nepovedlo. Možná bych přišel o to málo, co mám. Co kdyby mě ostatní nepochopili? Co kdybych selhal? Co když to stejně nemá smysl? Vždycky se mi všechno nějak vymkne z rukou. Asi nemám dost sil. Asi to takhle má zůstat.“
A tak tam sedí dál. Ve své hlavě, ve svém příběhu. Dny plynou, život pomalu ubíhá ve stejných kolejích. On se možná ještě chvíli bude tvářit, že o něco usiluje, ale vlastně už vnitřně rezignoval. Pochybnosti, negace a obavy se staly jeho každodenními společníky...
Sedí na své zahradě. Dívá se kolem sebe. Pozoruje květiny, stromy, ptáky na nebi. Myšlenky se mu pomalu začínají rozbíhat. Přemýšlí o svém životě.
„Co jsem všechno nestihl… Ale to nevadí. Ještě pořád mám čas. Možná ne na všechno, ale na něco určitě. Co kdybych zkusil něco nového? Jaké malé kroky můžu udělat už dnes? Co by mi mohlo přinést radost? Co kdyby to šlo? Co když mě na té cestě čeká něco krásného? Třeba mě překvapí, kolik je ve mně ještě síly. Možná potkám lidi, kteří mě podpoří. Třeba to nebude snadné, ale to nevadí – zvládnu to postupně." Síly se mobilizují, přichází změna, výzva, zábava, prospěšnost... radost.
A tak tam sedí, usmívá se. V jeho srdci roste naděje. Dny plynou a on si začíná všímat nových možností. Dělá drobné změny. Začíná žít s větší chutí, s větším odhodláním. Učí se. Padá a zvedá se, úplně stejně, jako když se učil chodit. A jeho život rozkvétá, stejně jako jeho zahrada.
Dva příběhy, dvě cesty
V prvním příběhu se člověk uzavírá do světa svých strachů a výmluv. Čím déle v tom zůstává, tím více život stagnuje, bledne a ztrácí šťávu. Člověk přestává růst, vzdává se odpovědnosti a nakonec uvízne ve své vlastní pasti.
V druhém příběhu se člověk otevře naději. Uvědomí si, že změna je možná – ne vždy snadná, ale reálná. Dívá se na svět s otázkou „Co bych mohl udělat?“ místo „Proč to nejde?“. Díky tomu začne krůček po krůčku tvořit jinou realitu. Jeho život se rozvíjí, objevují se nové možnosti, roste jeho sebedůvěra i radost.
Změna myšlení je proces
Změna vnitřního nastavení nepřichází přes noc. Vyžaduje pravidelnost, trpělivost, úsilí a hlavně naši vlastní pozornost. Nikdo jiný to za nás neudělá. Jsme to my, kdo musí chtít a vytrvat.
Ale dobrá zpráva je – změna je možná. A začíná teď. Třeba právě na té zahradě...
Jindra Vodárková
