Je to neuvěřitelné číslo – čtvrtstoletí. 25 let společného života, během kterých jsme prošli radostmi, krizemi, tichými dny i bouřlivými obdobími. Někdy jsme si byli blíž než kdy jindy, jindy jsme stáli každý na svém břehu, unavení, vyčerpaní a s pocitem, že už se k sobě nedostaneme. A přesto jsme spolu a vše je jak má být.

Nebylo to vždy jednoduché

Byly chvíle, kdy jsme si nerozuměli. Kdy to vypadalo, že se každý díváme jiným směrem, že ta propast mezi námi už nepůjde přemostit. Časy, kdy mlčení bolelo víc než hádky. Kdy jsme si sáhli na dno – každý sám i spolu. Ale neodešli jsme. Zůstali jsme. Ne ze setrvačnosti, ale z rozhodnutí. A to rozhodnutí bylo – být tu jeden pro druhého.

Co nás to naučilo?

Každá těžká chvíle nás něčemu naučila. Třeba tomu, že ticho není vždycky bezpečné. Že když neřeknu, co cítím, ten druhý to neuhodne. A že i když máme rozdílné názory nebo potřeby, není to hrozba – ale šance se něco nového naučit o sobě i o partnerovi, posunout své hranice, podívat se na svět očima toho druhého.

Učili jsme se komunikovat do hloubky

Nebylo to hned. Učili jsme se naslouchat beze snahy hned odpovědět nebo oponovat. Mluvili jsme o pocitech místo výčitek. Přestali jsme bojovat o to, kdo má pravdu, začali hledat cestu, která bude dobrá pro nás oba. A někdy jsme i mlčeli – vědomě, klidně, s respektem, protože jsme potřebovali každý svůj čas ke zpracování dané situace.

Tolerance k odlišnostem

Zjistili jsme, že být rozdílní je přínosné – pokud to nezabalíme, ale otevřeme se. Přijali jsme, že ne všechno musíme mít stejně. Že jiný pohled je obohacení. A že občas nechat věci být je prospěšné.

Důvěra, která roste s časem

Právě v těch těžších chvílích, kdy jsme zůstali a šli spolu dál, se prohloubila naše důvěra. Víme, že se na sebe můžeme spolehnout. Náš vztah si tvoříme. Tvoříme ho zároveň s přijetím povahových rysů partnera.

A je to stále lepší

Dnes už víme, že vztah je proces, je živý. Neustálý pohyb, změna, růst i klid. A to je krásné. Po 25 letech jsme jiní než na začátku. Zralejší, tolerantnější, vstřícnější – přesto sami sebou. S každým rokem je náš vztah hlubší, klidnější a pevnější. My to tak chceme, a to rozhodnutí nás vede.

Výzva pro Vás

Možná tenhle článek čte někdo, kdo právě prochází těžkým obdobím. Kdo si myslí, že už to nepůjde. Že to nejde změnit. Chci Vám říct – jde to. Někdy je to těžké, ale je to možné. A stojí to za to – pokud chtějí oba. A pokud ne, každý konec může být lepším začátkem.

Pokud jste právě ve vztahu, který nefunguje, nevzdávejte to hned. Zkuste se zastavit, znovu si vzpomenout, proč jste spolu začali, čeho si na druhém vážíte. Možná právě teď přichází chvíle, kdy můžete vyrůst – jako jednotlivci i jako pár.

Otázka pro Vás

Co Vás krize ve vztahu naučila a kde se vzala? Co jste mohli řešit dříve, aby k ní vůbec nedošlo? Jaký krok teď ke svému naplněnému vztahu můžete udělat?

Nechte se vést dobrým rozhodnutím.

Jindra Vodárková